Základy technologie svařování

TIG (WIG) svařovaní

 Svařování TIG (WIG)
• Patří mezi tavné svařování elektrickým
obloukem.
• Obloukové svařování netavící se elektrodou v
interním plynu.
• TIG - Tungsten Inert Gas (WIG - Wolfram Inert
Gas).
• Označení metody 141.
 Svařování TIG (WIG)
• Svařování může být provedeno buď pouze
roztavením a slitím základních materiálů
dohromady
• Nebo přidáním přídavného materiálu -
svařovacích kovových drátů podobného
složení jako má základní materiál .
 Princip
• Jako zdroj tepla je používán elektrický oblouk hořící mezi netavící se
elektrodou a základním svařovaným materiálem.
• Elektroda se nemá odtavovat, musí být vyrobena z materiálu, který
odolává velmi vysokým teplotám  WOLFRAM.
• Wolframová elektroda je pomocí kleštiny upnuta v hlavici TIG hořáku.
Pomocí kleštiny je do elektrody přenášen svařovací proud.
• Hořák je opatřen hubicí, kterou vychází inertní plyn vytvářející v místě
svařování inertní (netečnou) ochrannou atmosféru, která chrání
tavnou lázeň před přístupem vzduchu a usnadňuje zapalování
oblouku.
 Mechanizace
• Ruční TIG svařování – svářeč má v jedné ruce hořák, ve
druhé ruce drží drát a přidává jej po kapkách (dle potřeby)
do svarové lázně.
• Částečná mechanizace – stále svářeč v ruce drží hořák, ale
drát je podáván bowdenem pomocí speciálního, motorem
hnaného, podavače do oblouku. Posun drátu ovládá svářeč
tlačítkem na hořáku.
• Úplná automatizace – hořák je upnut v stroji (např. robotu)
a vše (vedení hořáku i přidávání drátu) je řízeno
automaticky.
 Parametry svařování
• Předfuk 2-5 s (aby se zapálil oblouk do už ochranné
atmosféry).
• HF (vysokonapěťové zapálení).
• Klasické zapálení škrknutím – nebezpečí odlomení špičky
elektrody.
• TIG LIFT ARC – zapálení s nízkými hodnotami zkratového
proudu – nebezpečí odlomení špičky elektrody.
• Dofuk 5-10 s, aby teplota svaru klesla pod 300°C (modrá
nebo černá elektroda - měl by se dofuk prodloužit).
• Průtok plynu nižší než u MIG/MAG, kolem 10 l/min.
 Svařovací proud, V-A charakteristika
• Při svařování metodou TIG se používá zdrojů se strmou V-
A charakteristikou.
• Při strmé charakteristice dochází při větších změnách
napětí (ΔU) na oblouku jen k minimálním změnám
svařovacího proudu (ΔI). Napětí na oblouku je úměrné
délce oblouku.
• Při velké změně délky oblouku se svařovací proud mění
jen minimálně.
• Stejný zdroj i pro svařování obalenou elektrodou.
 Svařovací proud - polarita
• Jako u jiných metod máme zdroje stejnosměrné (DC) nebo
střídavé (AC).
• Pro stejnosměrné zdroje dále rozlišujeme na přímou a
nepřímou polaritu.
• Přímá polarita – netavicí se elektroda připojena na – pól a
svařovaný materiál na +.
• Nepřímá polarita – netavící se elektroda připojena na + pól
svařovaný materiál na –.
• Střídavý proud - polarita se mění (střídá) v pravidelných
intervalech.
• Možnost konstantního nebo pulzního proudu.
 Přímá polarita (TIG DC-)
• Wolframová elektroda připojena na – pól.
• Většinou používaná.
• Na záporné elektrodě (hořák) se vyvíjí cca 1/3 veškerého tepla
oblouku, kdežto na kladné elektrodě (zákl. materiál) zbylé 2/3
tepla  více tepla pro snadnější tavení materiálu a wolframová
elektroda není tolik tepelně namáhána.
• Svary se vyznačují velkou hloubkou závaru.
• Nevýhoda: není čistící efekt oxidů pro svařování Al, Mg, …
• Vhodné pro veškeré oceli (uhlíkové až po vysokolegované) a dále
pro materiály na bázi niklu a mědi, titan a pro navařování tvrdých
vrstev při opravách nástrojů.
 Nepřímá polarita (TIG DC+)
• Wolframová elektroda připojena na + pól.
• Wolframová elektroda vystavena velkému tepelnému
namáhání a hrozí její odtavení.
• Používá se na materiály potažené odolnou oxidickou vrstvou
(hliníkové a hořčíkové slitiny).
• Jen na malé tloušťky, které lze svařovat malými proudy, za
současného intenzivního chlazení wolframové elektrody 
speciální hořáky.
• Pro běžné svařování s běžně dostupným zařízením se nepřímá
polarita nepoužívá  hrozí upálení wolframové elektrody.
• Svary zhotovené nepřímou polaritou jsou široké s malou
hloubkou závaru (navařování).
 Střídavý proud (TIG AC)
• Periodické střídání polarity – sinusový nebo obdélníkový
průběh.
• Střídavý proud má výhody přímé a nepřímé polarity
zároveň.
• Při připojení elektrody na + pól dochází k čištění základního
materiálu od oxidů.
• Ve druhé fázi je wolframová elektroda připojena na - pól a
dochází k jejímu částečnému ochlazení a zároveň k většímu
natavení základního materiálu.
• Periodicky dochází ke střídání fáze čištění a fáze svařování.
 Sinusový průběh
• Starší typ svářeček.
• Sinusový průběh odpovídal frekvenci sítě (50Hz),
nebylo možno měnit frekvenci ani poměr mezi
kladnou a zápornou půlvlnou.
• Zbytečně velký čistící účinek a dochází k velkému
tepelnému namáhání wolframové elektrody.
 Obdélníkový průběh
• Moderní typ svářeček.
• Možno nastavit frekvenci pulsu (20-200 Hz) a poměr
jednotlivých fází v rozmezí 20 - 60% čištění (zbytek
svařování).
• Pro běžné materiály poměr čištění 20-40%, pro silně
zoxidované materiály poměr čištění (50 - 60%).
• Regulace poměru čištění/svařování – Balance.
 Nevýhody TIG AC
• Technologická náročnost na svářečku  vyšší
pořizovací cena.
• AC svářečky musí být vybaveny vždy bezdotykovým
HF startem.
• Nutnost zařízení, které stabilizuje oblouk při
průchodu napětí nulou  některé stroje mají
trvale zapnutý HF ionizátor i při svařování.
 Konstantní a pulzní proud
• Principem je periodické střídání vyšší (I1) a nižší (I2) hodnoty
proudu. Základní svařovací proud I1 je nastaven svářečem
na požadovanou hodnotu.
• Proud I2 zajistí ionizaci prostředí a tedy "podržení" hořícího
oblouku, ale nestačí k vytvoření tavné lázně a materiál se
ochladí.
• Výsledkem je menší tepelné ovlivnění základního materiálu,
možnost ovlivnit hloubku závaru i šířku svaru, menší
promíšení základního materiálu  výhody při svařování
heterogenních spojů.
 Elektrody
Označení elektrody Barva Legování
• Kromě
WP nelegované elektrody
zelená z čistého
čistý wolframu se
wolfram 99,8%

používají
WT 10 elektrody legované
žlutá oxidy
thorium 1%Thoria,
ThO2

Lanthanu,
WT 20 červená thorium 2% ThO2
Ceria a Zirkonu.
WT 30 fialová thorium 3% ThO2
• Pro WT
snadné
40
odlišení jednotlivých typů
oranžová thorium 4% ThO2
se používá
barevného
WC 20
značení vždy
šedá
jednoho konce elektrody.
cerium 2,0% CeO2

WL 10 černá lanthan 1,0% LaO2

WL 15 zlatá lanthan 1,5 % LaO2

WL 20 modrá lanthan 2,0% LaO2
WZ 08 bílá zirkon 0,8% ZrO2
• WP - čistý wolfram. Vhodná pro svařování slitin hliníku střídavým
proudem, zde vyniká dobrou stabilitou oblouku. Nevhodná je pro
svařování stejnosměrným proudem. Jako jediná se nebrousí do
špičky.

• WT - obsah thoria způsobuje snížení výstupní práce a zvýšení emise

elektronů. Se stoupajícím obsahem thoria se zlepšuje:
- zapalovací vlastnosti.
- trvanlivost.
- proudová zatížitelnost.
Použití při svařování vysoce legovaných a nerezových ocelí
stejnosměrným proudem.

Thorium je radioaktivní prvek. Se stoupajícím obsahem Thoria roste

radioaktivita těchto elektrod !
• WC - ceriové elektrody, pro univerzální použití. Pro svařování = i ~
proudem. Vhodné pro svařování nelegovaných i legovaných ocelí,
slitin hliníku, slitin titanu, niklu, mědi a hořčíku. WC elektrody mají
podobné vlastnosti jako WT. Velmi dobré zapalovací vlastnosti (i při
teplé elektrodě), dobrá trvanlivost a proudová zatížitelnost.
Podstatně méně zatěžují životní prostředí a zdraví svářeče.

• WL - lanthanované elektrody rovněž univezální pro = i ~ proud.

Lathanované elektrody předstihují cerované zejména v oblasti
nízkých proudů. Jsou tak vhodné i pro svařování plasmou a
mikroplasmou. Vyšší podíl lathanu usnadňuje zapalování, zejména při
automatizovaném svařování (orbitální, robotické, polohovací stoly,
atd.)

• WZ - obsah zirkonu minimalizuje tvorbu wolframových vměstků ve

svarovém kovu. Použití je hlavně pro střídavý proud (tedy pro
svařování Al materiálů) jako náhrada WP elektrod. Pro stejnosměrný
proud je lze použít jen podmíněně.
• Wolframové elektrody se standartně vyrábějí v průměrech: 1,0 - 1,6
- 2,0 - 2,4 - 3,2 - 4,0 - 4,8 - 6,0 a 6,4 mm.
• Standartnní délky: 50, 75, 150 a 175 mm.

Proudová zatížitelnost wolframových elektrod

Střídavý proud (AC) v
Průměr Stejnosměrný proud (DC) v A
A
elektrody
v mm - pól + pól
WP Leg. WP Leg. WP Leg.
1.0 do 65 do 75 - - do 25 do 30
1.6 45-90 60-160 do 20 do 20 30-90 30-120
2.4 80-160 150-250 10-25 10-25 80-140 100-210
3.2 150-290 220-330 15-30 15-30 130-190 150-260
4.0 180-260 310-490 25-45 25-45 180-270 240-350
4.8 240-450 460-640 40-60 40-60 250-350 310-450
6.4 350-800 480-850 50-90 50-90 320-460 380-530
 Tvar špičky
• Wolframové elektrody (zelené) pro svařovaní hliníku
se nebrousí do špičky.
• Ostatní se brousí dle schématu:
• Vrcholový úhel broušení špičky dle tab.

Svařovací proud Vrcholový úhel

do 20 A 30°
20 - 100 A 60° – 90°
100 – 200 A 90° – 120°
nad 200 A 120°

• Poloměr zaoblení špičky cca 10% z průměru elektrody

(pro elektrodu 1,6mm zaoblení 0,16 mm)
 Broušení špičky
• Je důležité brousit elektrodu podélně, aby vrypy po
broušení byly podélně s osou elektrody. Elektrodu je při
broušení nutné otáčet velmi pomalu.
• Při příčném broušení způsobují rýhy nestabilní oblouk a
vylamování částeček wolframu. Nehledě na to, že při
příčném broušení bychom elektrodu snadno zlomili.
• Velmi záleží na vystředění - špička musí být v ose elektrody.
Při excentricitě vzniká nebezpečí nestabilního oblouku a
hrozí, že energie není přivedena na požadované místo.
 Výhody TIGu
• Výborná kontrola nad svarovou lázní - svářeč si přídavný
materiál do lázně přidává dle potřeby.
• Lze také svařovat zcela bez přídavného materiálu (např.
lemový svar) - svarový kov má na 100% shodné chemické
složení se základním materiálem
• Vysoká teplota oblouku – i pro materiály neroztavitelné při
svařování plamenem.
• Teplotní pole velmi úzké  nedochází k tepelnému
ovlivnění základního materiálu v tak širokém pásmu okolo
svaru
• Je možné dosáhnout velké hloubky závaru.
• Z toho plyne pozitivní vliv na tepelné deformace ve
svařenci.
 Výhody TIGu
• Přísun tepla do svaru lze efektivně regulovat. TIG oblouk je
možné tvarovat (prodlužovat či zkracovat, zužovat či
rozšiřovat a ohýbat)  různé tepelné účinky na svařovaný
materiál.
• Výborná ochrana svarové lázně hlavně před kyslíkem.
• Příznivé tvarování svarové housenky na povrchu i v kořeni a
dobré operativní vlastnosti v polohách.
• Možnost svařování velice tenkých materiálů. V extrému lze
při použití speciálních zdrojů a hořáků svařovat i kovové
fólie či šperky proudy menšími než 1A.
 Nevýhody TIGu
• Malá produktivita práce – hlavně u ručního
svařování.
• Vysoká technická náročnost na svařovací
zařízení  komplikovanější zařízení, vyšší cena
(zejména pro ~ proudy).
• Potřeba zručnosti svářeče  ne příliš vhodné
na domácí občasné svařování.
 Typické příklady použitelnosti
• Náročné kořenové vrstvy potrubí. Další vrstvy se obvykle
pokládají produktivnější metodou.
• Trubky kotlů v energetice.
• Tvarově složité konstrukce, zejména z trubek z
hliníkových materiálů a nerez ocelí (rámy kol a motorek,
rehabilitační pomůcky, ochranné rámy, zábradlí, žebříky a
kovový nábytek s vysokým požadavkem na dekorativnost.
• Svařování speciálních materiálů a heterogenních spojů:
vysocelegované a nástrojové oceli, oceli pro energetiku,
hliníkové materiály, titan, měď a bronzy, hořčík, atd.
• Svařování velmi tenkých materiálů.
 Ochranné plyny
• Použivá se Ar a směs Ar + He (do 95% He).
• Plyny musí být vysoké čistoty.
• Nový trend - doporučuje se svařovat s nepatrným
podílem vodíku (2 - 5%), kdy vodík redukovaně působí
na zbytkový kyslík ve svaru.
• Plyn musí být správně dávkován. Nedostatek plynu
způsobuje míchání se vzduchem a tím nedostatečnou
ochranu svarové lázně.
• Stejný efekt má i příliš velký průtok plynu, neboť je
podtlakově na výstupu hubice přisáván vzduch a mísí
se do ochranného plynu.
 Přídavné materiály
• Používají se přídavné materiály stejného nebo
velice podobného chemického složení.
• Značení přídavného materiálu obdobně jako u
MMA metody.
 Bezpečnost
• Thorium je radioaktivní prvek. Nebezpečné záření alfa. Ustupuje se
od nich a nahrazují je WL nebo WC elektrody.

• UV záření je velice intenzivní a není kryté např. struskou apod.

Nutnost zakrytí všech části těla.

• Při svařovaní nerez oceli možnost vzniku ozónu. Eliminace oxidem

dusným (0,03%). NO + O3 O2 + NO2
U střídavého proudu vzniká ozónu daleko méně.

• Při svařovaní legovaných ocelí, se do ovzduší dostávají oxidy

legujících prvků (Cr, Ni, apod.)  nutnost kvalitně odsávat.
 Technika svařování
• Vzdálenost elektrody od materiálu (délka oblouku)
by měla být rovna průměru elektrody (elektroda Ø
1,6 mm má být udržována ve vzdálenosti 1,6 mm od
základního materiálu a pokud možno stejně daleko).
• Elektroda nemá vyčnívat více než 5 mm z hubice.
Děkuji za pozornost.